Stručné shrnutí 7. dílu
Díl začíná pohledem do budoucnosti. Zestárlý Matouš navštěvuje Marii Magdalénu, která žije v tichém ústraní. Přináší jí dokončený záznam svého evangelia a zprávu, že Malý Jakub byl v Egyptě popraven. Při vzpomínání na minulost se Matouš dozvídá, že Marie si zapisuje osobní úvahy, kterými se snaží zpracovat zármutek, strach a opakující se sny.
Příběh se pak vrací do přítomnosti. Zatímco Ježíš a učedníci putují do Betánie, aby truchlili pro Lazara, Malý Jakub viditelně slábne. Po cestě si s Marií Magdalénou povídá o smrti a o svém zhoršujícím se zdraví. Marie vzpomíná, jak ji roky temnoty naučily vděčnosti za světlo, které Ježíš přinesl do jejího života, zatímco Jakub přiznává, že se stále učí, jak nést víru a utrpení zároveň.
Po příchodu do Betánie Marta Ježíšovi otevřeně vyjádří své zklamání, že nepřišel dříve. Ježíš ji ujišťuje, že Lazar vstane, a prohlašuje: „Já jsem vzkříšení a život.“ Marie, Martina sestra, reaguje jinak – v zármutku mu padá k nohám. Hluboce pohnutý Ježíš odchází k hrobu. Po modlitbě přikáže odvalit kámen a volá Lazara ven. Lazar vychází živý a ohromí tím zástup i učedníky.
Zázrak však nepřináší jen úlevu, ale také Tomášův hněv – Tomáš se ptá, proč Ježíš vzkřísil Lazara, ale nezachránil Rámu. S tou samou otázkou se v tichosti potýkají i další učedníci. Víra, zármutek a zmatek se střetávají, když se učedníci snaží porozumět Ježíšovým rozhodnutím.
Zpráva o zázraku se rychle šíří a dostává se až do Jeruzaléma, kde náboženské vůdce budí uprostřed noci, aby si vyslechli, co se stalo. Toto znamení ještě zesiluje narůstající hrozbu namířenou proti Ježíši.
V závěru se díl opět vrací do budoucnosti. Matouš čte báseň Marie Magdalény, která rozjímá o prázdnotě, mlčení a o Boží přítomnosti i tam. Život s Ježíšem, píše Marie, v sobě nese sladkost i hořkost – a hořkost nemizí. Cesta ke kříži začala. Tento díl připravuje půdu pro Ježíšovu vlastní smrt a vzkříšení.
Poznámka k této epizodě
Tato epizoda je delší než obvykle, a proto může být vhodné ji rozdělit do dvou setkání. Epizodu můžete zastavit ve 40:33 (hned po tom, co Marie, Ježíšova matka, řekne: „nejdelší zdřímnutí tvého života“) a pokračovat první sadou otázek. Následující týden si krátce připomeňte, co jste viděli, zhlédněte zbytek epizody a pokračujte v diskuzi.
Skupina tak získá více prostoru pro smysluplnou diskuzi, a přitom nepřijde o hloubku této epizody.
1. setkání (stopáž epizody 00:00–40:33):
Základní otázky 1–6 / Pokročilé otázky 12–13
2. setkání (stopáž epizody 40:33–73:32):
Základní otázky 1, 7–11 / Pokročilé otázky 14–15
Čas na osobní reflexi a shrnutí
Po skončení dílu můžete účastníkům navrhnout, aby zůstali několik minut v tichu a zamysleli se nad tím, co právě viděli. Povzbuďte je, aby si připomněli, co je nejvíce oslovilo, překvapilo, nebo co jim nebylo úplně jasné.
Následně je vhodné společně shrnout obsah dílu buď jednoduchým převyprávěním, nebo nějakou kreativní metodou. Pokud není k dispozici dostatek času, lze shrnutí také stručně přečíst.
Tip: Pro interaktivní formu shrnutí můžete vyzkoušet metodu mentální mapy, 5W&1H, pro otázky a odpovědi zase mobilní aplikaci Slido. Více tipů najdete v sekci Zdroje pro vedoucí.
Některé pojmy a témata seriálu nemusí být všem účastníkům zcela jasné. Doporučujeme využít „Slovníček pojmů“, který vám pomůže s jejich vysvětlením.
Biblické odkazy
Izajáš 53:3
Žalm 13; 139:12
Lukáš 22:3
Jan 6:70–71; 11:17–53
Diskuze
V dalším kroku můžete přistoupit ke společné diskuzi. Otázky vybírejte podle složení skupiny – není nutné využít všechny, spíše se zaměřte na ty, které nejlépe odpovídají jejím potřebám a úrovni.
Co tě v tomto díle nejvíce oslovilo a proč?
Vzpomeň si na chvíli, kdy jsi čekal na něco důležitého a nevěděl jsi, jak ani kdy to přijde. Jaké to pro tebe bylo?
Marie Magdaléna a Malý Jakub mluví o tom, jak moc se změnilo od chvíle, kdy začali následovat Ježíše, i když jejich život je stále těžký. Když se ohlédneš za svým vlastním životem, kde si všímáš, že jsi časem vyrostl nebo se změnil?
Během cesty reagují různí lidé na Ježíše různě – někdy s důvěrou, jindy se strachem nebo frustrací. Čeho si všímáš na tom, jak reagují, když nerozumí tomu, co Ježíš dělá?
Když Ježíš konečně dorazí do Betánie, Marta a její sestra Marie reagují velmi odlišně. Marta mluví, klade otázky a dává najevo zklamání. Marie pláče a padá Ježíši k nohám. Co tyto odlišné reakce napovídají o tom, jak lidé prožívají víru a bolest? Která z nich je bližší tobě?
Přečtěte si společně Jan 11:33–44. Co tě na Ježíši zaujalo, když jsi sledoval, jak přechází od pláče s rodinou k okamžiku, kdy volá Lazara ven z hrobu?
Poté, co všichni vidí Lazara vyjít z hrobu, mají hodně co zpracovávat. Zažil jsi někdy něco překvapivého, co jsi potřeboval chvíli vstřebávat?
Tomáš klade otázku, kterou se mnozí lidé bojí vyslovit nahlas: „Proč on, a ne ona?“ Proč myslíš, že může být tak těžké podobné otázky vyjádřit?
Volitelná doplňující otázka: Proč může být těžké klást podobné otázky ve společenství věřících?
Přečtěte si společně Jan 11:45–53. Lazar byl právě vzkříšen z mrtvých. Čeho si všímáš na tom, jak různě lidé reagují na to, co Ježíš udělal?
Když je Tomáš rozzlobený a zmatený, Ježíš ho od sebe neodhání. Žádá ho, aby s ním zůstal. Když se ti všechno hroutí, jak by to u tebe mohlo vypadat, kdybys se obrátil k Ježíši i s otázkami, které zatím zůstávají nezodpovězené?
I po tom, co ho Ježíš vzkřísil z mrtvých, Lazar přiznává, že stále úplně nerozumí tomu, co se stalo. Když přemýšlíš o jeho příběhu, co na Ježíši ti dává naději nebo v tobě probouzí touhu poznat ho víc?
Tato otázka může přirozeně otevřít rozhovor o evangeliu.
V jednu chvíli Jan říká, že oni už v Ježíše věří, ale Marie Magdaléna odpovídá, že ne každý věří všemu. Když přemýšlíš o své vlastní víře, v čem je teď pevná a v čem je pro tebe těžší nebo ještě nedokončená?
Přečtěte si společně Jan 11:25–26. Jak teď, po Lazarově vzkříšení, slyšíš Ježíšova slova „Já jsem vzkříšení a život“ jinak než dřív?
Tomášovo zklamání je o to silnější, že Ježíš vzkřísil Lazara, ale Rámu nevzkřísil. Jak tento díl ovlivnil tvůj pohled na chvíle, kdy ti Boží jednání připadá matoucí nebo nespravedlivé?
Přečtěte si společně Izajáš 53:3 – tento verš se ozývá v Ježíšově rozhovoru s Lazarem. Jak tento popis Ježíše jako „muže plného bolestí, zkoušeného nemocemi“ ovlivňuje to, jak ho v tomto díle vidíš?
Základní otázky
Tyto otázky jsou jednodušší a otevírací, vhodné zejména pro nevěřící, hledající nebo méně pokročilé účastníky.
Otázky pro pokročilé
Tyto otázky jsou náročnější, jdou více do hloubky a jsou vhodné zejména pro věřící a pokročilejší účastníky.
Závěr
Na závěr diskuze můžete připomenout a zdůraznit hlavní myšlenky, které během rozhovoru zazněly. Otázky v tomto díle se dotýkaly tématu „naděje uprostřed zármutku“ a toho, co Ježíšova moc a soucit odhalují o tom, kým skutečně je.
Na toto téma navazuje i citát z epizody uvedený níže. Můžete ho přečíst a povzbudit účastníky, aby přemýšleli o poselství epizody a o tom, jak se může dotknout jejich vlastního života.
Citát z dílu
„Snažím se na tebe nehněvat, že jsi nepřišel dřív, Pane. Jsem jen… zmatená. A zdrcená.“
— Marta Ježíšovi
Poté může následovat krátká osobní chvíle ticha, modlitba nebo plynulý přechod k další aktivitě.
Příležitost ke sdílení evangelia
Při vedení diskuze o této epizodě může poselství evangelia přirozeně vyplynout z rozhovoru. Pokud nastane vhodná chvíle a Bůh otevře srdce lidí, využijte ji. Sdílejte dobrou zprávu o Ježíši a pozvěte účastníky, aby na ni osobně reagovali.
V 7. epizodě lidé reagují na tentýž zázrak velmi rozdílně. Některé naplňuje naděje, jiné hněv, strach nebo zmatek. Tomáš se ptá: „Proč on, a ne ona?“ – a Ježíš mu nedává rychlé odpovědi, ale zve ho, aby zůstal blízko. V tom se odráží samotné jádro evangelia: Ježíš nás zve, abychom k němu přicházeli se svou bolestí, otázkami i potřebami ještě dříve, než přijde porozumění.
Pokud nastane vhodná chvíle, můžete krátce sdílet, jak jste se vy sami obrátili k Ježíši v období zmatku, zklamání nebo nezodpovězených otázek a co jste se naučili o jeho přítomnosti ještě dříve, než jste našli odpovědi. Pokud budou chtít účastníci tento krok prozkoumat blíže, pozvěte je do sekce „Jak začít následovat Ježíše?“ na tomto webu (odkaz níže).
Jak následovat Ježíše?Tipy na doprovodné aktivity
Požádejte skupinu, aby si pomalu přečetla Žalm 13 a všímala si, jak otevřeně a upřímně mluví o bolesti a čekání. Potom účastníky vyzvěte, aby žalm přepsali vlastními slovy a propojili ho s něčím, co právě prožívají nebo co prožili v minulosti. Dejte jim vědět, že jde o to být upřímný, ne používat zbožná slova nebo hledat odpovědi. Povzbuďte je ke sdílení, pokud jim to bude příjemné, ale dejte jasně najevo, že naslouchat je stejně důležité jako mluvit.
Položte doprostřed místnosti velký arch papíru a napište na něj jedno velké slovo: PROČ? Vyzvěte všechny, aby připsali jednu těžkou otázku „proč“, kterou si už někdy položili nebo kterou v sobě zatím nosí nevyslovenou – ohledně života, bolesti, víry nebo Boha. Nechte otázky bez odpovědi. Cílem je upřímnost, ne vysvětlování.
Dar přítomnosti. Ve dvojicích vyzvěte každého, aby se podělil o nějaké drobné zklamání nebo nevyřešenou otázku – nic hluboce osobního. Úkolem naslouchajícího není radit, vysvětlovat ani nic napravovat, ale jen naslouchat a odpovědět: „Děkuji, že mi to říkáš. Jsem tu s tebou.“ Vyměňte si role a potom si společně popovídejte: Jaké to bylo, když vám někdo naslouchal, aniž by se snažil situaci vyřešit?
Další tipy na hry a aktivity najdete v knihovně skupinových aktivit na stránce Zdroje pro vedoucí.
Slovníček pojmů
Pohřební zvyky
Lazar nebyl pohřben do země, ale uložen do jeskyně. Podle židovského zákona se zemřelý pohřbíval co nejdříve, nejlépe ještě téhož dne. Pohřby se obvykle konaly v rodinných hrobkách vytesaných do skály nebo v malých jeskyních, které bývaly někdy uzavřeny kamenem. Chudší lidé byli pohřbíváni do prostých hrobů v zemi. Těla se nikdy nespalovala. Místo toho bylo tělo omyto, pomazáno vonnými oleji a zavinuto do lněného plátna.
Průběh pohřbu
Po úmrtí truchlili příbuzní a přátelé, k nimž se někdy připojily i najaté plačky. Pohřební průvod pak doprovodil tělo k hrobce, často za zpěvu žalmů a hlasitého nářku. Hrobka byla uzavřena kamenem, aby se dovnitř nedostala zvířata a aby se zadržel zápach rozkladu. Přibližně po roce se hrobka znovu otevřela, kosti se uložily do menších kamenných schránek a vrátily se do rodinné hrobky, čímž se uvolnilo místo pro další pohřby.
„Já jsem“
Když Ježíš říká: „Já jsem vzkříšení i život“, kamera zachycuje Jana, jak si jeho slova zapisuje. V Janově evangeliu Ježíš opakovaně používá výroky „Já jsem“, aby zjevil, kdo je a co přišel vykonat. Tento obrat zároveň připomíná Boží slova Mojžíšovi ve 2. Mojžíšově 3:14 – „JSEM, KTERÝ JSEM“ – a dává tak Ježíšovu výroku další spojitost s identitou Boha Izraele.

